Magie vlastních činů

První díl knihy Zahrada nazvaný Sféra je sepsaný velmi dovedným způsobem. Od prvních řádků mohou občasné i vášnivé čtenáře uchvátit precizní popisy míst, lidí i jejich činů, slov, myšlenek a citů. Autorka disponuje do šířky i do hloubky bohatým jazykem a darem jej využít k úchvatným obrazům života reálného, místy až surově reálného, a magického, místy až surrealistického.

Hranice mezi realitou a magií se zcela nepoznaně stírá a pohrává si s možností posunutí hranic toho, co žijeme a kde žijeme. Díky tomu je možné si klást otázky: Jsme těmi, za které se považujeme? Je realita tou, za kterou ji považujeme?

Otázky i odpovědi jsou s každou další kapitolou této knihy těsně navrstvené jako matrjošky a neponechávají prostor pro definitivní a nezpochybnitelnou podobu vnější i vnitřní reality. I ta nejmenší záhada tohoto poutavého příběhu v sobě skrývá další a i ten nejobyčejnější člověk v sobě skrývá jiného zcela neobyčejného. O čemž mnohdy neví ani on sám…

Hlavní hrdinové Zahrady doslova ožívají před očima a dráždí tajemstvím, které kolem každého z nich poletuje jako neviditelný kolibřík, jehož pohyb křídel spíše tušíme, než cítíme. To nejsilnější z jejich osobních příběhů je nejméně viditelné a nejvíce dráždivé. Nechybí čistě lidská témata, jako je láska, nenávist, žárlivost, vnitřní žal, touha těla, rozpolcenost duše i jednoduchost mysli a svíravost citů.

Autorce se podařilo vyjevit prostřednictvím dokonale ovládnutého jazyka svět plný důvěrně známých ale těžko popsatelných obrazů života každého z nás. Svět, který zápasí s pokušením zničit sám sebe, a trvá jen díky těm, kteří jsou obdaření schopností hluboce a přes bolest i pochybnosti milovat. Svět, který nepostrádá vážnost uprostřed humoru a jemný humor uprostřed vážnosti. A také svět, ve kterém je čas pouhým bodem rozprostřeným do prostoru. Minulost, přítomnost i budoucnost plyne v jediném okamžiku.

Prastaré magické bytosti, zlomocné i andělské se prochází ulicemi spolu s nic netušícím davem lidí. Jen hlavní hrdinové a čtenář(ka) mají možnost proniknout pod lidskou podobu dobra i zla a přijmout účastenství v magii vlastních činů.

Příběh dobra a zla ve sféře pozemského i magického světa nelze číst jinak než s rozechvěním, že jsme jeho součástí, a s touhou dobrat se konce, ve kterém vítězí život spolu s láskou, nadějí a vírou.