Rajská zahrada Eva Maria Hrdinová

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, píše se v biblickém Starém zákoně o době, kdy svět byl označován jako ráj či rajská zahrada.

Rajská zahrada, kde žili první lidé, Adam a Eva, byla prostorem lásky, radosti, ale také i zrady, smutku a strachu, prostorem, který člověk nakonec musel opustit, aby jej zase a znovu hledal, a to i v dnešním světě.

Také v románu Jany Richterové Zahrada se setkáváme s fenomény starými jako lidstvo samo (lidé se rodí, setkávají, milují, umírají…) a s nimi spjatými emocemi (závist, žárlivost, radost, smutek, a především láska ve všech možných fasetách a palčivá touha po ní).

Rozehráno je několik tematických rovin spojených se skupinou mladých lidí kolem psychologa Michala Zahradníka, univerzitního vyučujícího jednoho středně velkého moravského města. Autorka nezůstává výhradně u psychologického (jak jinak i vzhledem k odborné erudici jí samotné) vykreslení postav a jejich každodenního života byť i v této podobě by měl román svou cenu).

Důležitá je kultura, hudba a náboženství, dále mýty a legendy spjaté s místem příběhu a obecně se středoevropským prostorem. Magická složka postupně v textu nabývá na síle a převládne nad rovinou lidskou, řekněme, každodenní, čímž se Zahrada podobá řadě zahraničních děl spjatých s magickým realismem, například Márquezovým „Sto rokům samoty“.

Mikrokosmos Zahrady je zčásti místem příjemným (locus amoenus), zčásti místem hrůzyplným a tajemným (locus horribilis). Každopádně však místem, jež zve ke čtenářské návštěvě a k dalším úvahám.

Eva Maria Hrdinová, Ph.D.
germanistka, vyučující Ostravské univerzity v Ostravě a Univerzity Palackého v Olomouci