Hostina - Mikuláš
 |
|
… Pravou mikulášskou náladu pocítili až v podvečer, kdy se ve vzduchu vznášela nebeská vůně sušených švestek plněných mandlemi a zapečených v bílkovém sněhu. Bylo to strašlivě sladké a dělalo se to jen jednou za rok, právě o tomto svátku. Paní Roháčová vzala holky k sobě, aby se naučily péctmyši, a dost se u toho bavily, soudě podle smíchu ozývajícího se zpoza dveří. Ani se jim nechtělo z útulné kuchyně zpátky k ostatním. Přišel táta s bratry, ale naštěstí hned dorazili taky muzikanti. Koše s různými drobnostmi pro všechny, ovocem, cukrovím, jakož i s uhlím, cibulí a bramborami nachystali spolu s Martinem a Ondrou, zatímco holky vyráběly dobroty, které jim teď s obrovskou pýchou předkládaly. Julie měla sladký sníh i ve vlasech a oči jí zářily jako dítěti.
Než se do něj stačili Adam s otcem podle svého zvyku navézt, všiml si, že si po jeho pravici nenápadně sedl majster, klobouk bojovně do čela, a vlevo měl zčistajasna jako dvojnásobný štít Nikolaje s Martinem. Což o Martina, ten o jejich rodině věděl své, ale s kolegou tyto problémy nikdy neprobíral. Podíval se s němou otázkou na Dimitriho a ten jenom přikývl, tož tak. Stačilo to, pouhá výmluvná pozice přátel zabránila nepříjemnostem. Potom už přišel Mikuláš se svou družinou, kterou tradičně představovali členové souboru, a strhli pozornost na sebe.
„Rád mezi nama zase vidím mladého Roháča. Vitaj doma,“pozdravil ho dobrý světec a Adam se zamračil, že mu i čert mohl závidět. Ten byl ostatně hrozivý, chlapisko v černém kožichu, se zvonci ověšeným řetězem kolem pasu, tvář schovanou v masce s dlouhými, respekt budícími býčími rohy, takže nepoznali, kdo to je. Ludmila hrála jako vždy nadpozemsky krásného anděla, jak jinak. Ale její kouzlo už na něj nepůsobilo, to bylo pryč. Svatý Mikuláš jmenovitě přivítal domácí i hosty a na každého z nich toho věděl, až se divili. Zřejmě měl v jejich partě nasazené agenty.
Anděl jim nadělil dárečky a pekelník je patřičně umazal sazemi, ale naštěstí nikoho neodnesl v silně páchnoucím pytli, ačkoli nad Adamem hodně uvažoval. Měl by k tomu spravedlivý důvod, jak se Tomáš doslechl později během večera. Švagrová Lucie od něj utekla zpátky k rodičům a holčičku si vzala s sebou, vykládal čert, z něhož se vyklubal jeho kamarád Ivan. „S některýma je zkrátka těžko vydržet, i když se Lucka dlouho přemáhala. Jenomže pak ji začal mlátit vždycky, když se napil. Udělal to dvakrát, třikrát, načež se do věci vložil její tata, že si prý dceru nenechá zmrzačit takovým hovadem. Lucka brečela, ale viděla, co riskuje, tak se sebrala a šla s otcem domů. Je to smutné a samozřejmě ostuda, však víš, že se na dědině všecko semele. Vaše mamka sice nic nepoví, ale chodí, jak by ji mráz přešel. Vnučka jí moc chybí. Adam se potom rozpil ještě víc, což nakonec všichni čekali. Až na něho museli volat policajty, protože jim řval před barákem, že Lucku zabije a děcko sebere,“ vyprávěl. „To je zlé,“ povzdychl Tomáš. „A co Janek? Musím se poptat bokem, mně se nic neřekne. Mamka se stydí a ostatní by radši sežrali vlastní gatě, než aby něco přiznali.“
„Já přece vím, že to máš doma podělaným navrch. Mně nemusíš nic vykládat,“ pomohl mu z rozpaků Ivan. „Janek? Však už jsme viděli před svatbou, Kača je pěkná fúrie. S ničím není spokojená, protivná, v jednom kuse vymýšlí, jak by ho poštvala proti vaší mamě. Zašlahl bych ju, kdyby byla moja, ale on s ní furt jak s malovaným vajcem, Kačenko sem, Kačenko tam. Ale dobře mu tak, ať má, co si vzal.“
„Hmm,“ zamračil se Tom.
„A co ty?“ změnil přítel notu. „Vždycky si sem dovezeš další baby, jedna pěknější než druhá, staří kamarádi celí zvědaví, a ty před nama všecko tajíš. Nemluvný jsi jak ta tvoja mamka. Ale něco se stejně dozvíme, anděl tam zrovna tu novou zpovídá.“
Ohlédl se a vskutku, Ludmila se živě bavila s Ninou. Dosud byla v třpytivých bílých šatech, ačkoli křídla už sundala. „Asi právě zjistily, že jsou kolegyně,“ usmál se.